Pelyněk pravý

27.8.2012 Bylinky Herbář

 

 

 

 

 

 

Popis:

Vytrvalá aromatická bylina s vícehlavým dřevnatějícím oddenkem a s přímou, rozvětvenou, stříbrošedě plstnatou lodyhou, dorůstající výšky až 90 cm. Listy v přízemní růžicí jsou řapíkaté,v obrysu vejčité, dva – až třikrát peřenosečné, přezimující. Lodyžní listy jsou přisedlé, méně dělené a postupně se zmenšují.Květní úbory jsou kulovité s víceřadým zákrovem a se žlutými trubkovitými květy, které jsou v terči oboupohlavné a v paprsku pestíkové. Rostlina kvete od června do sprna. Plody jsou drobné hnědé nažky.

Sběr a úprava:

Nať pelyňku se sbírá ručně sežínáním vrcholových částí rostlin na počátku kvetení, tj. od června až do srpna. Sběr se provádí za suchého počasí a v poledních hodinách. Sebraný materiál rozložíme na lístky a sušíme ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 stupňů. Droga je šedozelená s příměsí žlutavých úborů, intenzivně voní a má velmi hořkou chuť. Skladujeme ji v suchu a v uzavřených obalech.

Výskyt:

Pelyněk pravý je rozšířen v mírném pásu Evropy, západní Asie, v severní Africe a zavlečeně i v Americe. Roste hojně na suchých stranách, loukách a pastvinách.

Užívaná část:

K léčebným účelům se sbírá nať (Herba absintii).

Užití:

Uplatňuje se jako hořčina, stimuluje chuť k jídlu a zlepšuje zažívání, zejména u zánětů žaludku spojených se sníženou tvorbou žaludeční kyseliny. Silice má mírný prokrvující účiněk. Může se využívat i k uvolnění střevních plynů a ke zvýšení vylučování žluči, při křečích střev a žlučových cest. V lidovém léčitelství se používal jako hlístopudný prostředek. Nesmí se používat v těhotenství a během kojení. Podává se 1-1,5g ve formě nálevu nejvýše 3x denně, pouze po nezbytně nutnou dobu.

Účinné látky a působení

Nať obsahuje především hořčiny – seskviterpenické laktony (0,15-0,4 %) a silici (0,2-1,5 %) s obsahem terpenů (alfa- a betathujon a více než 50 mono- a seskviterpenů). Z ostatních sloučenin byly izolovány různé flavonoidy, kávová a různé fenolkarboxylové kyseliny, malá množství polyinů a homoditerpenové peroxidy. Hořčiny významně zvyšují tvorbu kyseliny chlorovodíkové a pepsinu, v menší míře stimulují vylučování žluči a ovlivňují činnost střev. Po kontaktu s chuťovými buňkami se zvyšuje tvorba slin. Terpeny ze silice podporují účinek hořčin, působí protikřečovitě a antisepticky. Peroxidy homoditerpenů vykázaly účinek proti malárii.

Poznámka:

Pelyněk se používá ve velmi omezené míře, protože přítomný thujon působí jedovatě, zejména při delším užívání (zvracení, zadržování moči, ledvinová nedostatečnost, ztráta rovnováhy, třes, křeče, později demence). Tato složka však může být moderními metodami z nati odstraněna.